O Panence Marii ze Staroměstkého náměstí a české malosti

V poslední době, souvislosti s hrozbou islámského terorismu a migrace, naši představitelé neustále opakují mantru o ochraně evropských hodnot, dědictví a nevím co ještě. Přitom se chovají stejně, jako ti džihádisté.

Minulý týden jsem zase jednou zajel služebně do Prahy. Kvůli možnému dopravnímu kolapsu jsem jel dříve, takže mi po ránu zbyl nějaký čas před zahájením služebního programu. V takových případech obvykle volný čas věnuji procházce po starém centru města a dívám se, co se kde změnilo k lepšímu či horšímu. Na svých procházkách se pravidelně zastavuji v Celetné ulici u stěny Týnského chrámu, kde je na prostém podstavci z ocelových profilů umístěna socha Panny Marie. Ta socha tam je pár let a původně tam byla dána "dočasně", přesněji na dobu, než bude na Staroměstském náměstí obnoven původní Mariánský sloup, ne jehož vrcholu skoro 300 let stála.

Ta socha není původní, ale zdařilá kopie originálu, který byl zničen při vandalské akci rádoby revolucionářů po vzniku 1. republiky v listopadu 1918. Ta socha je svým způsobem, v daném kontextu ne úplně obvyklá. Zobrazuje ženu, Pannu Marii, která se modlí za spásu a odpuštění nám všem a přitom na rozdíl o běžného vyobrazení madon je prostovlasá, jakoby svobodná, neposkvrněná.

Socha patří na vrchol tzv. Mariánského sloupu, který byl postaven jako poděkování Pražanů Panně Marii, která jim dle představ tehdejších obyvatel Starého města pražského v nejkritičtější chvíli roku 1648 poskytla svou ochranu a zabránila tomu, aby švédská vojska poté, to vydrancovala Malou Stranu a Hradčany, dobyla Staré město. Poděkování za to, že je uchránila před hrůzami války.

V 19. století, kdy se vzedmula vlna skutečného vlastenectví a mnohdy spíš vlastenčení a národovectví vznikla falešná a neustále živená legenda, že je tento sloup symbolem násilné rekatolizace, tzv. habsburského útlaku a nevím čeho ještě. Vše nakonec vyústilo v nechvalně známou vandalskou akci žižkovských chuligánů, kteří tento nádherný kus barokního umění zničili.

Za socialismu tomu bylo podobně, tato legenda byla dále živena, vznikaly i takové absurdity, že např. spor a problém týkající se Mistra Jana Husa (který má pomník kousek od místa, kde onen Mariánský sloup stál) nebyl interpretován jako čistě teologický a náboženský týkající se výkladu Bible a jeho aplikace v reálném životě církve, ale jako příklad toho, že už i v pozdním středověku byly základy nového komunistického systému (dobře si to dodnes pamatuji z přednášek na politickém školení v armádě či co se učilo ve školách v dějepise a společenských vědách obecně).

Když nastala opět demokracie, tak by člověk očekával, že tato dogmata a myšlenková schémata tvořená na základě lží a různých partikulárních zájmů ustoupí objektivnímu pohledu na věc a kritickému myšlení. Že konečně najdeme v sobě vůli věci pojmenovat skutečnými jmény a napravit to, co se napravit dá. Že nebudeme řešit věci staré stovky či vyšší desítky let optikou tehdejších politických a dalších názorů, ale s nadhledem daným nám právě znalostí toho, co nastalo a proč to nastalo. To je zřejmě pro spoustu našich dnešních "politických činovníků" nedosažitelná meta.

A zde se opět vracím k oné Panence Marii ze Staroměstského náměstí a jejímu osudu. Před cca 20 lety vzniklo sdružení, které chce ten zničený kus barokní Prahy navrátit zpět na jeho místo. Léta zcela zdarma a na základě dobrovolných darů a dalších příspěvků pracují umělci na obnově celého sloupu s tím, že bude nakonec umístěn zpět na své místo na náměstí a bude odčiněna jedna malá nespravedlnost z minulosti. První z celého díla byla právě ta socha Panny Marie. Dnes už je dílo skoro hotové a tito lidé vedou neuvěřitelný a místy až absurdní tahanice s mocnými města Prahy. Je to neuvěřitelné ve své podstatě - někdo za své a zadarmo opraví a obnoví zničenou kulturní památku (což musí uznat i ateista či vyznavač jiného náboženství, pokud se považuje za civilizovaného a kulturního člověka) - zcela absurdní. Jednotliví zastupitelé města se už roky dohadují o tom, zda reinstalace 300 let staré památky urazí či neurazí náboženské či jiné cítění obyvatel či nebude mít jiné negativní dopady. Na této kauze si ti političtí zoufalci honí body. Chvílemi se chovají jak Talibanci, kteří nechali v Afgánistánu odstřelit sochy Buddhů. Když dojdou ideologické argumenty, tak zase není usmolených 200 tisíc korun, které by město zaplatilo za archeologický průzkum místa vztyčení sloupu, miliony a miliardy na mnohdy nesmyslné projekty jsou. Celé je to trapné a nedůstojné země a města, které o sobě tvrdí, že je demokratické a otevřené všem. Konečně všichni se nyní (a zejména různí politici) zaštiťují obranou hodnot Evropy v této turbulentní době, nicméně to, co moderní Evropu dělá tou, čím je, vychází morálně právě z křesťanství a židovství, římského práva a antické filozofie.

A si tak pokaždé, když se u této sochy zastavím, v duchu říkám: "Holka zlatá, jak dlouho tady budeš ještě stát, než velkorysost a duševno obecně zvítězí nad českou malostí a zaprděností".

Více informací o historii a snaze o obnovu Mariánského sloupu viz http://www.marianskysloup.cz