Dobře napsaný článek. Pěkně shrnuto autorem článku. Za mě karma.

Cílem války není padnout za svou vlast, ale donutit ty parchanty na druhý straně, aby padli za svou...

-

Zcela nepochybně pomohlo zničení Hirošimy a Nagasaki okamžitě ukončit válku, tím ušetřilo životy amerických vojáků a snížilo náklady na válku.

Jaký jiný argument pro rozhodování měl být brán v úvahu, proboha?

Brilantně zpracované

Velice precizně a se spoustou argumentů jste vyjádřil to, co cítí každý normální člověk: Američané byli zákeřně napadeni a k válce donuceni, Japonci bojovali s bezprecedentní krutostí, porušovali všechny válečné konvence a i v okamžiku, kdy už byl výsledek nezvratný a veškeré prodlužování bojů neomluvitelné, odmítali přestat válčit. Američané měli plné právo ukončit boje jakýmkoli dostupným způsobem a také to udělali. Proč by měli dále nechat umírat svoje vojáky a plýtvat prostředky? A řeči o nebohých civilistech a všelijaké dojemné příběhy o nevinných japonských obětech na normálního člověka nedělají dojem ve světle toho, jakým způsobem Japonci tento urputný a nesmyslný boj "do posledního muže" podporovali. Jako například ta dáma, která zabila sebe i své čtyři děti, aby se její muž mohl stát pilotem kamikadze (sebevražedným útočníkem se mohli stát jen muži, kteří neměli rodinu), všechny ty matky, které vyjadřovali hrdost nad syny, kteří se stali sebevražednými vojáky ...

Zní to bezcitně, ale dostali o co si říkali. A nejspíš by ztráty v beznadějných bojích byly vyšší než počet obětí atomového útoku.

S tím zákeřným napadením USA bych byl velmi opatrný. Jsou na to různé názory. Tak jako s napadením SSSR Německem.

Otázkou je, zda se má vést tato diskuze...anebo diskuze ve smyslu, zda účel světí prostředky vždy a za všech okolností.

Buď obetujem viac svojich vojakov a zachránim viac civilistov na strane nepriateľa, alebo zachránim viac svojich vojakov s tým, že zahynie viac civilistov na druhej strane. Lenže v prípade Japonska bola tretia možnosť... zachrániť mnoho svojich aj nepriateľských vojakov plus ich civilistov... ak urobím niečo, čo som robil aj predtým, len s použitím inej zbrane, ktorá by mohla mať veľký psychologický účinok a mohla by prinútiť nepriateľa ku kapitulácii.

Hirošima by sa určite stala cieľom konvenčného bombardovania, ak by nebola použitá atómovka.

A ještě maličkost, skutečně nevěřil Stalin v možnost sestrojení atomové bomby, když ještě v r. 1940 byl vydán pokyn k průzkumu ložisek uranu? Téměř souběžně s Einsteinovým dopisem Rooseveltovi.

Sovietsky program vývoja jadrovej zbrane začal v r. 1943 a na obrátkach nabral po vojne (teda po jadrových výbuchoch, ktorých miesta mali možnosť Sovieti navštíviť). V r. 1943 už Sovieti zrejme mali informácie o prebiehajúcom projekte Manhattan.

Tři metodologické chyby:

1) apriori vycházíte z předpokladu, že nad Hirošimou vybouchla atomová bomba, ale nikterak tento fakt nedokazujete

2) apriori vycházíte z předpokladu, že lidové demokracie jsou z povahy věcí něco horšího než liberální demokracie. Ale problém spočívá v tom, že právě z pohledu r. 1945 se to tak vůbec nejevilo, spíše naopak. Všeobecně byl kapitalismus považován za systém, který je neodvratně odsouzen k zániku

3) Nechápu Vaše tvrzení, že ve vztahu k Japonsku SSSR nějak manévroval. Závazek zněl do tří měsíců po skončení bojů v Evropě vstoupit do války. A tento závazek byl na den splněn. Což z mého pohledu je problém, protože SSSR měl s Japonci uzavřenou smlouvu o neútočení. Byla to tedy dýka vražená do zad.

4) Fakt se mi líbí, že zásadní odlišnost společensko ekonomických systémů SSSR, Německa a Japonska vidíte v existenci japonského císařství, tedy ne např. v rozsahu a hloubce změn sociální struktury.

Ad 1 - máte snad ohledně toho, co vybuchlo nad Hirošimou, nějakou alternativní teorii?

Napsal jste opravdu střízlivý, fakty proložený článek. Soudím, že takto to nějak opravdu bylo. Ovšem přátelům starých pořádků se rozhodně nezavděčíte.

Víte co mě vždy zajímalo? Jestli japonští sebevražední útočníci, kamikaze, oka, i jiní měli vizi posmrtného života. Jestli věřili, že obětování je nasměruje do ráje nebo jestli jim šlo skutečně jen o čest a o to aby "sto milionů zemřelo za císaře".

A mimochodem, k důvodům fanatického odporu- podle šetření po válce, jen 3% Japonců očekávalo lidské zacházení. Zbylých 97% očekávalo pogromy masakry, a bylo většinou odhodláno se bránit do konce. Velká většina byla přesvědčena (už od roku 43), že válka he prohraná.

Pokud by byl zájem, mohu sem těch statistik (z knihy " Proč spojenci zvítězili") naházet víc, i pro Německo, Itálii a snad i Britán

Podle sebe soudím tebe. Pokud očekávali, že se Američané budou mstít za nelidské zacházení se zajatci, nebo chovat stejně jako Japonci v Číně, měli se ze svého hlediska čeho obávat.

Všichni, co tvrdí, že Japonsko bylo v červenci 1945 už "prakticky poražené", atomovek nebylo vůbec potřeba, nemají potuchy a japonské mentalitě a hlavně jejich mentalitě v té době. Jedna japonská paní v programu finské televize (ten program měl vlastně za účel zpochybnit použití atomovek, ale jaksi se "nepovedl") někdy v roce 1984, řekla, že "bohužel se japonské soldatesce podařilo většinu národa obalamutit a zblbnou až k fanatizmu". Když jsem se v roce 1983 vydal na pivo do japonské hospody, už jsem uměl dost dobře japonsky na diskuzi s japonci. Ti ve sttředním věku, co válku zažili, se ze začátku trochu "durdili" nad svržením atomovývh bomb, ale po pár pivech či kalíšků sake obrátili o 180 stupňů - podle hesla in vino veratis - a tvrdili, že kdyby USA a spojenci hlavní japonské území napadly, tak by se japonci bránili i holýma rukama. Na rozdíl od Německa, japonská soldateska, když jim to vojensky nebo ideologicky vyhovovalo, neváhala zavraždit či nahnat do zbytečné hromadné smrti vlastní obyvatelstvo - na vlastní oči jsem se o tom přesvědčil na "Banzai Cliff" na ostrově Saipan.O tom, že svržení atomových bomb, jakkoliv hrůzné pro oběti, zachránilo mnoho japonských a také americkćyh životů , nemám po svých zkušenostech během delšího pobytu v Japonsku a hovorech s Japonci válečné generace žádné pochyby.