Atomové bombardování Japonska - Dokumenty

Vzhledem k tomu, že se po mém článku o atomovém bombardování Japonska rozproudila docela zajímavá diskuze včetně názorům, že vlastně žádná A-bomba vůbec nevybuchla, dovolím si následně uvést několik překladů orig. dokumentů.

Soubor dokumentů, ze kterého vycházel můj článek, má asi 90 kusů různých memorand, záznamů v denících prezidenta Trumana a členů jeho vlády či poradců, korespondence nejvyššího velení ozbrojených sil USA a Japonska, představitelů projektu "Manhattan" a dalších. Pro nevěřící Tomáše jsem se rozhodl uvést postupně několik z nich (jedná se o mé překlady originálních dokumentů z amerických a japonských archivů).

Memorandum od ministra války pro generála L. R. Grovese, „Atomové štěpné bomby“, 23. dubna 1945

Zdroj: RG 77, Commanding General’s file no. 24, tab D

                                                                                                          23. dubna 1945

MEMORANDUM PRO MINISTRA VÁLKY

ATOMOVÉ ŠTĚPNÉ BOMBY

I. ÚČEL VÝVOJE

Úspěšný vývoj atomové štěpné bomby poskytne Spojeným státům zbraň ohromující síly, která může být rozhodujícím faktorem pro mnohem rychlejší vyhrání současné války s ušetřením amerických životů a majetku. Pokud Spojené státy budou pokračovat ve vedení vývoje zbraní s atomovou energií, jejich budoucnost bude mnohem bezpečnější a šance na zachování světového míru prudce vzrostou.

Odhaduje se, že každá bomba má nyní srovnatelný účinek jako 5 000 až 20 000 tun TNT a konečně, možná až tolik jako 100 000 tun.

Celý program je znám jako „Manhattan District Project“ a občas také jako „DSM Project“ nebo „Tubealloy Project“.

II. VÝBUŠNÉ MATERIÁLY

Původ výbušných materiálů.

Jako výbušná látka je použit jeden ze dvou materiálů, plutonium, (nový prvek, který se nenachází v přírodě, ale je přeměněn z uranu, jehož existence není všeobecně známá) a uran 235.

Přírodn uran, se jako všechny prvky skládá z různých druhů atomů zvaných izotopy. Jeden z nich je uran 235 (U-235), který představuje 0,7 % všeho uranu, druhým je uran 238 (U-238), který tvoří asi 99,7 % celku.

Atom je tvořen neutrony, elektrony a protony. V tomto procesu se zajímáme o neutrony. Když volný neutron, z vnějšku atomu, narazí na atom U-235, tak srážka způsobí, že se atom rozpadne do dvou částí a uvolní se více neutronů a vyzáří relativně velké množství energie. Toto dělení atomu je známé jako štěpení. Pokud neutron nezasáhne atom U-235, ale místo toho narazí na atom U-238, tak můýe být zachycen U-238, které se pak přemění na plutonium.

Metody výroby výbušných materiálů.

a. Uran-235. Jelikož zde není žádný chemický rozdíl mezi různými izotopy prvku, proces separace U-235 musí být proveden fyzikálně než chemicky. Vyvinuli jsme tři metody, kterými je separaci možno provádět.

            Metoda plynné difúze. Plynný fluorid uranu je kontinuelně čerpán skrz porovité membrány, které mají tendenci umožnit atomům U-235 projít skrz zatímco zadržují atomy U-238. U-238 je tak postupně odstraňován tak, jak plyn prochází skrz dlouhou řadu takových membrán. Plyn na konci řady obsahuje velký podíl U-235.

            Metoda termální difúze. Zkapalněná sloučenina fluoridu uranu je ve dlouhé vertikální trubce sevřena mezi horký a studený povrch. Podíl U-235 ve sloučenině se stává mírně bohatším na vrcholu trubky, kde se shromažďuje. Ten je potom odváděn v pravidelných intervalech.

            Elektromagnetická metoda. Chloridová sůl uranu je vypařována, potom jsou atomy elektricky nabity a proháněny silným magnetickým polem, které způsobuje zakřivení jejich cest. Atomy U-235, které jsou hmotnostně lehčí, sledují ostřeji zakřivenou trasu než atomy U-238 a tak je možné je odděleně shromažďovat v malém přijímači. Za účelem dosažení požadované čistoty je nutné proces opakovat s využitím materiálu z přijímače prvního průchodu coby zdroje pro druhý.

            Kombinace metod. Kterákoliv z těchto tří metod může být použita samostatně pro zajištění požadované čistoty a doposud jsme tak museli použít elektromagnetickou metodu. Nicméně jsme zjistili, že nejlepší je použít kombinaci těchto tří a to nyní začínáme dělat tak, jak jsou různé součásti našeho zařízení pro plynnou difúzi dokončeny. Zařízení pro plynnou difúzi a termální difúzi dodávají materiál, částečně obohacený o U-235, do elektromagnetického zařízení, kde je dosaženo konečného obohacení.

b. Plutonium. Je zde chemická odlišnost mezi uranem a plutoniem, takže jakmile je část uranu přeměněna na plutonium, je separace provedena chemicky.

            Metoda grafitového milíře. Obdélníkové kusy grafitu jsou poskládány do podoby velkého krychlového bloku zvaného milíř. Milířem prochází velký počet trubek. Do těchto trubek je umístěn velký počet válců z uranu potažených hliníkem. Z podílu U-235 v uranu jsou neustále emitovány neutrony. Když v milíři tyto volné neutrony narazí do atomu U-235, dojde k jeho rozpadu, je uvolněna energie a další neutrony. Některé z nich jsou zachyceny atomy U-238 a prostřednictvím transmutace je vyrobeno plutonium. Jiné zasáhnou atomy U-235 a tak řetězec pokračuje. Grafit je pro proces zásadní, jelikož snižuje rychlost neutronů a tak není příliš velký podíl pohlcen U-238. Po asi třech měsících jsou uranové válce vyjmuty a plutonium, které vniklo, je chemicky odděleno.

III. ZBRAŇ

Zbraň, využívající buď U-235 nebo plutonium, je velká, velice komplikovaná letecká bomba. V této bombě jsou množství buďto U-235 nebo plutonia dána dohromady extrémně vysokou rychlostí do jednoho kusu, který potom vybuchne. K žádné explozi nemůže dojít, dokud není minimální množství, známé jako kritické množství, dáno dohromady. Pro zabránění neefektivního výbuchu nebo vyšumění musí být toto množství dáno dohromady vysokou rychlostí. Konečný tvar ovlivňuje kritické množství, nejpreferovanější je koule. Hustota má taktéž důležitý vliv, hustší materiál vyžaduje menší kritické množství. Nyní máme návrhy na dva typy bomb.

a. Typ dělová hlaveň. U tohoto typu bomba obsahuje 61“ dělovou hlaveň s hladkým vývrtem a terčem poblíž ústí. Dělo vystřelí projektil z U-235 do terče z toho samého materiálu a tak vytvoří více než kritické množství které, jak se odhaduje, vybuchne silou odpovídající tak od 8 000 do 20 000 tun TNT.

b. Implozní typ. V této bombě je malá koule z plutonia obklopena mnohem větší koulí z vysoce účinné výbušniny. Když je tato výbušnina odpálena, plutonium je stlačeno do ještě menší koule s mnohem větší hustotou, která se kvůli této hustotě stane nadkritickou a vybuchne. Odhaduje se, že bomba vybuchne se silou odpovídající tak od 4 000 do 6 000 tun TNT.

Implozní metoda je mnohem obtížnější, ale jakmile bude zdokonalena, bude pravděpodobně lepší ji použít pro U-235 stejně jako pro plutonium. Metodu děla nelze použít pro plutonium, jelikož spontánní emise neutronů může způsobit vyšumění před tím, než je projektil správně usazen v terči.

IV. PLÁN NASAZENÍ

Naše plány nasazení jsou založeny na bombě typu děla, z nichž první, bez předchozí plnohodnotné zkoušky (a my nevěříme, že by byla nezbytná), bude připravena kolem 1. srpna 1945. Druhá bude připravena před koncem roku a následující přibližně v šedesátidenních intervalech poté.

Naše předcházející naděje, že bomba implozního typu bude vyvinuta koncem jara 1945, se nyní rozplynuly vzhledem k vědeckým obtížím, které jsme doposud nebyli schopni vyřešit. Dopad těchto obtíží je v tom, že bomba bude vyžadovat více materiálu a bude mít menší výbušný účinek z libry hmotnosti. Máme dostatek materiálu pro to, aby první bomba implozního typu mohla být ve Spojených státech vyzkoušena v počátečním období července. Druhá zkouška, pokud bude nutná, se může uskutečnit 1. srpna a pokud bude náš pokrok ve vědě pokračovat tak, jak je očekáváno, tak budeme připraveni shodit shodit jednu z těchto bomb každých deset dní počínaje závěrečným období srpna.

I když je náš plán nasazení založen na mnohem jistější, mnohem mohutnější, bombě dělového typu, též zahrnuje použití bomb implozního typu tak rychle, jakmile budou k dispozici. Jako cíl je a vždy bylo uvažováno Japonsko. U 20th Air Force byla vytvořena speciálně vycvičena a vybavena smíšená skupina. Předsunuté odřady jsou před odjezdem na zámořskou základnu.

V. ZROZENÍ PROJEKTU

Produkce atomové energie z rozpadu atomů byla předmětem spekulace ve vědeckých kruzích po mnoho let. Nicméně to nebylo až v roce 1939, kdy bylo objevení štěpení uranu, kdy se stalo získání nesmírných množství atomové energie reálnou možností.

Koncem roku 1939 byl na možnost využití atomové energie pro vojenské účely upozorněn prezident Roosevelt. Ustanovil výbor pro provšření těchto možností. To vedlo k vědeckému výzkumu zpočátku v omezeném rozsahu poté na základě plného rozsahu. Různé výbory vědců prověřovaly možnosti, a coby výsledek, bylo úsilí zintenzivněno. Krátce po prosinci 1941 dostaly výzkumné a vývojové práce plnohodnotný status a byly podřízeny speciální skupině výjimečných amerických vědců z Office of Scientific Research and Development. Od poloviny roku 1942 byl pokrok takový, že se zdálo být proveditelným zahájit plány na stavbu výrobních zařízení. Mezitím prezident Roosevelt ustanovil skupinu pro obecnou politiku, aby mu v té věci radila. Tato skupinase skládala z viceprezidenta Wallaceho, ministra války Stimsona, generála Marshalla, Dr. Bushe a Dr. Conanta. V červnu 1942 tato skupina doporučila velké rozšíření a urychlení práce a přidělila stavební fáze Corps of Engineers z ministerstva války. Prezident Roosevelt schválil doporučení a byl vytvořen Manhattan District, aby se o program staral.

V září 1942 se stalo evidentním, že provedení projektu má velké měřítko a je obtížné. Ministr války vybral generálmajora L. R. Grovese, aby převzal přímé výkonné řízení programu. Tak od té doby byl veškerý čas generála Grovese zasvěcen této práci. V té samé době prezidentova General Policy Group ustanovila Military Policy Committee skládající se Dr. Bushe nebo jeho zástupce Dr. Conanta coby předsedy, generálporučíka W. D. Styera a kontradmirála W. R. Purnella plánovačů vojenské politiky spojené s projektem. Generál Groves zasedá s touto komisí a působí jako výkonný důstojník při provádění její politiky.

Mnoho zcela neznámých fází moýných metod pro výrobu výbušných materiálů vedlo v prosinci 1942 k rozhodnutí pokračovat směrem ke stavbě tří hlavních závodů – elektromagnetického a plynové difúze nyní umístěných v Clinton Engineer Works v Tennessee a grafitového milíře nyní umístěného v Hanford Engineer Works ve státě Washington. Uvažovalo se, že minimálně jedna z metod povede k nepřekonatelným obtížím, které ji donutí opustit. I když se čelilo velkým obtížím, byly překonány a žádná z metod nebyla dovedena do takové převahy nad ostatními, aby ty mohly být bezpečně opuštěny. V létě 1944 pokrok ve výzkumu termální difúze dospěl k obecnému povědomí postavit malé zařízení využívající tuto metodu sloužící jako zdroj pro elektromagnetický závod.

VI. VÝZKUMNÁ, VÝROBNÍ A TOVÁRNÍ ZAŘÍZENÍ

Clinton  Engineer Works. To je vládní rezervace o výměře asi 59 000 akrů nacházející se 18 mil západně od Knoxville v Tennessee, která byla zakoupena na podzim 1942. Jsou zde umístěny dvě velké závody pro výrobu U-235 elektromagnetickou metodou a metodou plynové difúze a stejně tak malé pokusné zařízení s grafitovým milířem pro výrobu plutonia a a malé zařízení pro termální difúzi. Izolované místo bylo nezbytné primárně vzhledem k potřebě na odpovídající bezpečné vzdálenosti; izolace pomáhá udržet utajení. Bylo nutné postavit vládou vlastněné a provozované město (Oak Ridge) uvnitř rezervace. Lidé v Oak Ridge žijí za normálních podmínek ve skromných domech, ubytovnách, chatách a přívěsech mají všechna církevní, rekreační, vzdělávací, lékařská a další zařízení moderního malého města. Nyní je v Clinton Engineer Works nasazeno celkem 32 000 stavebních dělníků a 47 000 provozních pracovníků. Osazenstvo v rámci vlastního Oak Ridge a sousedících dočasných stavebních táborů v rámci rezervace čítá 78 000. To zahrnuje pracovníky jejich nejbližší rodiny. Zbytek žije v okolních obcích.

Hanford Engineer Works. Závod na výrobu plutonia prostřednictvím metody grafitového milíře je umístěn v Hanford Engineer Works, vládní rezervaci zahrnující nějakých 450 000 akrů a umístěné na izolovaném, polopouštním místě 15 mil severozápadně od Pasco, Washigton. Místo bylo zakoupeno počátkem roku 1943. Izolace od existujících osídlených obcí jakékoliv velikosti byla nezbytná pro zajištění nezbytných bezpečných vzdáleností. Vládou vlastněné a provozované město Richland je umístěno uvnitř plochy rezervace. Je podobné Oak Ridge, avšak menší, co se velikosti týče. Stavba Hanford Engineer Works je v zásadě hotová a nyní zde přebývá jen provozní personál a jejich nejbližší rodiny. Provozní personál Hanford Engineer Works čítá asi 6 500. Současný počet obyvatel Richlandu je asi 17 000 lidí.

Los Alamos. Vysoce utajená výzkumná a experimentální laboratoř pro výrobu zbraně je umístěna v místě 25 mil severozápadně od Santa Fe, New Mexico. Na tomto místě je zaměstnáno asi 6 100 osob a malá dočasná vládou vlastněná a provozovaná obec má asi 5 800 obyvatel.

Další výrobní závody. Těžká voda je přítomna v přírodní vodě v poměru asi 1 částice v 7 000 a je vyráběna ve třech závodech ve Spojených státech a v jednom v Kanadě coby náhrada zpomalovacího média pro metodu výroby plutonia v milíři, která by nahradila grafit v případě, že by se u grafitové metody objevily nepřekonatelné obtíže. Těžká voda má také vlastnosti, které budou pravděpodobně nakonec využity pro velké zvýšení destruktivních účinků atomové bomby. Je plánováno vyvinout tyto možnosti v tomto směru poté, co bude současná základní práce na zbrani ukončena.

Rozšíření stávajících závodů. Je třeba rozšířit závody mnoha průmyslových firem ve Spojených státech za účelem rychlé výroby speciálního vybavení, rafinace uranové rudy a vývoje a výroby speciálních chemikálií.

Výzkum. Columbia, Chicago, California a mnoho dalších univerzit napříč Spojenými státy a mnoho průmyslových firem materiálně přispívá a dodává speciální vybavení, materiály a postupy využívané projektem.

Provozovatelé. Závod s grafitovým milířem je provozován duPont, elektromagnetický Tennessee Eastman a plynná difúze Union Carbide.

VII. POMOC OD OSTATNÍCH VLÁDNÍCH AGENTUR

Je zde celkové porozumnění a spolupráce s námořnictvem. Jeho zařízení byla poskytnuta zdarma a mnoho z jeho důstojníků zaujímá v práci klíčové pozice.

Office of Scientific Research and Development, National Selective Service, War Manpower Commission, War Production Board, Office of Censorship a další agentury poskytly neocenitelnou pomoc.

VIII. VĚDECKÝ DOHLED

Během celého průběhu programu jsme nechali klíčové fáze práce prověřit nejlepšími dostupnými vědci a průmyslovými představiteli.

IX. MIMOŘÁDNÁ BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ

Vzhledem ke své ohromné důležitosti prezident Roosevelt osobně nařídíl mimořádná bezpečnostní a utajovací opatření pro všechny fáze projektu.

Nicméně kvůli zachování bezpečnosti během odsouhlasování nezbytných rozpočtocýh položek Kongresem prezident Roosevelt odsouhlasil informování omezeného počtu členů Kongresu ohledně obecných účelů projektu. Těmito členy byli:

Senátoři Barkley Thomas z Oklahomy, Bridges and White, také mluvčí Rayburn, předseda většiny McCormack a předseda menšiny Martin.

Bylo nevyhnutelným, že se v průběhu takového projektu nadráždí zvědavost veřejnosti a že se občané mohou dotazovat členů Kongresu. Ve všech takových, nám známých případech členové velmi spolupracovali při přijetí postoje ministerstva války, jehož vojenská bezpečnostní opatření bránila prozrazení životně důležitých informací. Nicméně ministerstvo války poskytlo všechno informace, u kterých nemělo pocit, že poruší bezpečnost.

Náležité zprávy byly čas od času podávány prezidentu Rooseveltovi prostřednictvím generála Marshalla a ministra války. Tyto zprávy, osobně předávané, byly předávány zpět generálu Grovesovi, takže je tu jediné uložiště pro tyto vysoce utajené dokumenty. Pro zajištění utajení jsme zamezili mimo projekt používání mnoha odhalujících slov jako plutonium, U-235, atomový, přeměna, štěpení a tak podobně. Tato slova byla také zakázána v dobrovolných pravidlech cenzury.

X. SPOLUPRÁCE S VELKOU BRITÁNIÍ

Před tím, než se projekt dostal pod ministerstvo války, byly vědecké informace vyměňovány s Velkou Británií.

Núovažovali jsme existenci neformálních dohod za výhodné pro Spojené státy a přerušili jsme výměnu do doby, kdy byla formální dohoda podepsána na konferenci v Quebecu v srpnu 1943 prezidentem Rooseveltem a ministerským předsedou Churchillem. Hlavními opatřeními podle dohody v Quebecu byly:

1. Tato zbraň nebude nikdy použita proti sobě navzájem;

2. Nebude použita proti třetí zemi s vyjímkou vzájemného souhlasu;

3. Informace týkajícíse této zbraně nebudou sdělovány třetí straně s vyjímkou vzájemného souhlasu;

4. Britové odmítli jakýkoliv zájem o obchodní nebo průmyslové zájmy mimo těch, které mohou být považovány prezidentem Spojených států v souladu s jakýmikoliv poválečnými dohododami na základě podmínek stanovených prezidentem;

5. Účinná spolupráce za účelem dovedení projektu k úspěchu. To bude provedeno pod vedením Combined Policy Committee ve Washingtonu složeném z ministra války, Dr. Bushe a Dr. Conanta za Spojené státy, polního maršála Sira Johna Dilla a plukovníka J. J. Llewellyna za Spojené království[1] a Mr. C. D. Howeho, ministra pro střelivo a zádobování z Kanady. Tento výbor by měl obecně dohlížet na projekt a řešit jakékoliv otázky, které by mohly vyvstanout z interpretace dohody a nastavit plnou výměnu informací ve specifických oblastech, do kterých jsou obě země zapojeny. Informace o návrhu, stavbě a provozu nemusí být nezbytně vyměňovány.

XI. OBSTARÁNÍ URANU

Uran není všeobecně rozšířeným prvkem v získatelných množstvích. Jediné známé přiměřené zásoby rudy a ty, které jsou dnes těženy, se nacházejí v Belgickém Kongu, severní Kanadě a Colorado plateau ve Spojených státech. Ložiska v Belgickém Kongu co se týče bohatosti a velikosti hodně převyšují ty ostatní.

S cílem nevyužít do konce všechnu uranovou rudu ve Spojených státech a Kanadě a na konci této války mít všechny známé zdroje na americkém kontinentě v podstatě vyčerpané, byly podniknuty kroky k zajištění nepřetržitých a dostatečných dodávek z Belgického Konga.

Dohoda z Quebecu byla realizována v červnu 1944 další dohodou podepsanou prezidentem Rooseveltem a ministerským předsedou Churchillem. Tato dohoda vytváří Combined Development Trust pro zajišťování štěpitelných prvků mimo zeměpisné hranice podepsaných mocností. Trust má k dipsozici fond ve výši $ 25 000 000,00, jedna polovina pochází z každé signatářské mocnosti. Trust pracuje na základě všeobecné politiky stanovené Combined Policy Committee, který instaluje členy Trustu. Jsou to:

Zástupci Spojených států

Generálmajor L. R. Groves, U. S. Army, předseda

Mr. George L. Harrison, speciální asistent ministra války, prezident, N. Y. Life Insurance Company, bývalý guvernér a prezident Federal Reserve Bank of New York Dr. Charles K. Leith, významný geolog, nyní šéf Metals and Minerals Branch, War Production Board

Britští zástupci

Sir Charles Hambro, místopředseda, bývalý člen British Mission for Procurement of Raw Materials, bývalý ředitel Bank of England

Mr. Frank G. Lee, člen United Kingdom Treasury Delegation ve Washingtonu, Mr. George C. Bateman, kanadský člen Combined Production and Resource Board a zkušený provozovatel dolů.

Pečlivé studium ústavy Spojených států, související rozhodnutí Nejvyššího soudu a nižších federálních soudů a dlouhé využívání dohod dalších vysokých členů exekutivy, a to zpětně až k prezidentu Washingtonovi, jasně podprouje oprávnění prezidenta přijmout takovou dohodu.

Pro podporu své politiky záskání kontroly nad uranovou rudou po celém světě vlády Spojených států a Velké Británie uzavřely dohodu s vládou Belgie v září 1944. Zajišťuje nákup a bezprostřední export velkého množství uranové rudy z Belgického Konga a za daných podmínek kontrolu nad tímto územím na období dalších deseti let. Také zajišťuje, že ve vhodném čase po ukončení nepřátelství bude dohoda postoupena podepsanými vládami pro vhodnou formalizaci na podle základního práva uvedených mocností. Velvyslanec Winant ji podepsal za Spojené státy, Mr. Eden za Spojené království a Mr. Spaak za Belgii. Nový ministr zahraničí (Mr. Stettinius) byl informován o všeobecné situaci krátce poté, co převzal úřad.

XII. OBSTARÁNÍ THORIA

Thorium, další z prvků, má vlastnosti podobné uranu. V důsledku toho se očekává několi nových dohod pro celkovou kontrolu nad thoriovou rudou. Jedna z nich byla projednávána ministrem zahraničí s prezidentem Vargasem ze Spojených států Brazílie a další je zvažována s guvernérem Nizozemí. Také se očekává, že další dohoda bude uzavřena mezi Spojeným královstvím a indickým státem Travencore.

XIII. CIZÍ AKTIVITY

a. Spojenci. Velká Británie byla dříve popsána v kapitole X.

Rusko. Ruská vláda již od počátku roku 1943 projevovala silný zájem o naše aktivity a prostřednictvím svých diplomatických, informačních a špionážních skupin ve Spojených státech vyvíjela úsilí zajistit si konkrétní informace o projektu. Tyto aktivity byly bedlivě sledovány specializovanou armádní rozvědkou a Federal Bureau of Investigation.

Francie. Francouzská vláda zaujímá zvláštní pozici v tom, že první patenty, které jsou bezpochyby platné ve Spojených státech a stejně tak v dalších zemích, drží francouzská vlláda. Britská vláda učinila určité závazky vůči francouzské vládě, které byly velmi nepříjemné pro Spojené státy. Tyto britské závazky byly vzaty na pořad ministrem války spolu s prezidentem Rooseveltem, kteří je probírali s ministerským předsedou Churchillem na Maltě minulý únor, a jak jsem pochopil, došli k uspojivé změně.

b. Nepřítel.

Německo. Německo má množství výjimečných vědců v atomovém oboru. Od roku 1941 se neustále objevují zprávy z neutrálních zemí, že Německo má k použití atomovou bombu ohromné síly. Nepřátelské úsilí je zahaleno takovým utajením, že není možné odhalit skutečnost. Zistili jsme, že Německo zabavilo a odvezlo 1 200 tun částečně zpracovaného uranu z Belgie a že něco z toho zredukovalo na čistý kov; že 29 laboratoří a 31 společností v 54 městech bylo zapojeno do práce spojené s projektem a že zde byly všechny náznaky toho, že Německo od roku 1943 prokazovalo hluboký zájem o vývoj atomové energie. Nše síly v Německu právě ukořistily kolem 1 100 tun chybějícího uranového materiálu a zařízení pro redukci rudy na kov bylo zničeno. Zdá se, že zde dále nebude žádná možnost toho, že Německo může v této válce použít atomovou bombu.

Japonsko. Podle toho, co je známo, zde není žádná vyhlídka na to, že by Japonsko mohlo vyvinout atomovou bombu pro použití v současné válce.

XIV. PATENTY

S pár vyjímkami Spojené státy a Spojené království budou mít exkluzivní kontrolu nad všemi základními patenty v celém oboru a neexkluzivní práva ke všem nepodstatným patentům. Těch pár vyjímek jsou ty, které byly podány před zahájením projektu a jejich vlastnictví nebo práva se hledají.

XV. FONDY

Financování Manhattan District bylo k dispozici ze dvou zdrojů: „Engineer Service Army“ a „Expediting Production of Equipment and Supplies“. Celková suma všech výdajů k 31. březnu 1945 byla: na výstavbu – 1 148 milionů, na provoz – 345 milionů, celkem – 1 493 milionů. Odhadované náklady k 30. červnu 1945 jsou: na výstavbu – 1 465 milionů, na provoz – 485 milionů.

Práce měla tak bezprecedentní povahu, že nebylo v minulosti možné učinit dopředu dokonce jen rozumný odhad. Počítali s 195 miliony na výstavbu, hlavně na rozšíření stávajícího provozovaného závodu v Clinton Engineer Works a 697 milionů na veškerý provoz. Pokud válka skončí do června 1946, povede to ke znatelným úsporám. Jinak celkem bude do 30. června 1946 utraceno 2 842 milionů, z nichž 1 660 milionů bude na výstavbu a 1 182 milionů na provoz.

XVI. POVÁLEČNÉ PLÁNY

I když primárním cílem projektu je vyvinout atomové bomby pro použití proti Japonsku, ohromné a dalekosáhhlé důsledky do budoucnosti nelze a nemůžou být přehlednuty. Atomová energie, pokud je ovládána velkými, mír milujícími národy, může zajistit mír na světě na dekády, které přijdou. Pokud je zneužita, může vést ke zničení naší civlizace.

Naléhavost války zabránila vzít plně v úvahu poválečný vývoj atomové energie, ale je evidentní, že si Spojené státy musí zachovat vedení v oboru atomu, které nyní mají.

Musí zde být neustálý, dynamický a rozsáhlý výzkum a vývoj možností atomové energie včetně využití radioaktivních látek. To bude zahrnovat:

a. Plnou spolupráci se Spojeným královstvím.

b. Pokračující nákup a přesun dostupných zásob uranu a thoria pod americkou a britskou kontrolu.

c. Vylepšení a provozování nejúčinnějších výrobních procesů.

d. Vylepšení bomby.

e. Vývoj vojenských pohonných aplikací jako jsou motory pro lodě námořnictva.

f. Vývoj obchodních a průmyslových zdrojů, pokud se ukáže realizovatelným.

g. Vývoj biologických, lékařských a průmyslových aplikací s radioaktivními látkami.

h. Základní výzkum prozachování současného vedení v oboru.

Ministr války se souhlasem prezidenta Roosevelta požádal Mr. Harrisona, aby připravil předběžné plány pro proválečné období. Ten předpokládá, že tyto plány představí úkoly uvedené výše spolu s politikou pro kontrolu uranu a thoria v rámci Spojených států. Mr. Harrison doporučuje ustanovení vybraného výboru zvláště kvalifikovaných lidí, kteří doporučí činnost pro výkonné a legislativní odbory naší vlády jakmile nebude utajení dále plně účinné. Výbor také doporučí akce, které má provést ministerstvo války před tím, než nastane čas očekkávaných poválečných problémů. Tomuto výboru budou asistovat panely speciálně kvalifikovaných vědců, personálu z armády a námořnictva a další osoby.

                                                                                              L. R. GROVES

                                                                                              generálmajor, U.S.A

[1] Plukovník Llewellyn byl vystřídán v prosinci 1943 Sirem Ronaldem Cambellem a ten byl později nahrazen hrabětem z Halifaxu. Později byl polní maršál Sir John Dill nahrazen polním maršálem Sirem Henrym Maitland Wilsonem.